Jdi na obsah Jdi na menu
 


ZPĚT NA TITUL

ZPĚT NA OBSAH

Téma 5 - Kterého jsi v Chrámě nalezla

 

Úvod

Maria a Josef najdou Ježíše v chrámu mezi učiteli. Tato událost je prorockým znamením Ježíšova mesiášského poslání, poslání prorockého, kněžského a královského. V něm má na tomto poslání účast celý Boží lid.

Panno Maria, prosíme, vyprošuj nám sílu, abychom pokorně a trpělivě přijímali nečekané změny ve svém životě, podobně jako ty jsi přijala životní změnu po nalezení svého Syna v chrámě.

Nalezl jsi Boha a někdy se ti zdá, že jsi jej opět ztratil. Není divu, neboť naše doba je plná spěchu, hluku, práce a pokušení, které nás vzdalují od Boha. Boha musíš vždy znovu hledat. Vždyť i Maria ztratila Ježíše a musela jej hledat. Tři dny jej hledala, než jej opět nalezla.  (L 2,45)

Mnozí netouží po Bohu, ani ho nehledají. Nechtějí Boha, který má nároky a praví: „Měl bys dělat to či ono“. Bůh je svatý a nestrpí ani u tebe nic zlého. Čím více hledáš Boha, tím zřetelněji slyšíš jeho „Musíš“.

Co to znamená pro Tebe?

Také ty musíš někdy po tři dny hledat Boha, než jej opět nalezneš. Hledej ho! Hledej ho v rozjímání, v poslušnosti, v modlitbě, ve svědomí. Hledáš opravdu Boha? Toužíš po Bohu? Chceš přesto hledat a nalézat Boha? Jen u něho nalezneš pokoj duše.

 

Vlastní modlitba růžencového tajemství

Věřím v Boha…

Otče náš…

Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,

1.   který rostl a sílil a byl plný moudrosti. (L 2,40)

2.   kterého jsi vzala s sebou do Jeruzaléma, když mu bylo dvanáct let. (L 2,42)

3.   který zůstal v Jeruzalémě a rodiče to nezpozorovali. (L 2,43)

4.   kterého jsi s Josefem hledala mezi příbuznými a známými. (L 2,44)

5.   kterého jsi po třech dnech našla v chrámě. (L 2,46)

6.   který seděl mezi učiteli, poslouchal je a dával jim otázky. (L 2,47)

7.   nad jehož odpověďmi a chápavostí všichni žasli. (L 2,47)

8.   kterému jsi řekla: „Synu, proč jsi nám to  udělal?“ (L 2,48)

9.   který řekl: „Proč jste mne hledali? Což jste nevěděli, že já musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ (L 2,49)

10. který se se svými rodiči vrátil do Nazareta a poslouchal je. (L 2,51)

Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.

Sláva Otci…

K zamyšlení

Panna Maria byla naplněna bolestí, když po dni cesty zjistila, že Ježíš na nocleh nepřišel a vědomě s nimi z Jeruzaléma neodešel. Její bolest se dále prohloubila, když na něj musela s Josefem čekat u chrámu. Důležité ale je, že se nebouřila proti Bohu, i když nechápala souvislosti a trpělivě snášela bolest. Toto tajemství radostného růžence je pro nás velmi poučné z několika hledisek. Jednak proto, že nejdůležitější úkol v našem životě je snaha o poznání a plnění vůle Boží. To rovněž vede k relativně nejvyššímu osobnímu štěstí zde na zemi. Poučme se z tohoto přístupu Panny Marie a přijímejme pokorně vůli Boží, i když snad neznáme hned všechny záměry Boží s námi a našimi blízkými.

Další příklad poučení můžeme přijmout z chování Panny Marie a Josefa.  Když zjistili, že Ježíš nepřišel na nocleh, ihned, bez ohledu na únavu, se vrátili nazpět a hledali ho. Určitě to pro ně byla bolestná situace, ale neobviňovali za to ani Boha, ani Ježíše, ani sebe navzájem, ale trpělivě tuto událost přijali. Maria se jen věcně zeptala, proč to učinil a dále o tom uvažovala.

Uvědomme si, jak bychom jednali my v dané situaci. Jednak bychom se zlobili na Ježíše, že nic neoznámil. Dále jako rodiče bychom se vzájemně obviňovali z jeho špatné výchovy. Pravděpodobně bychom u chrámu netrpělivě čekali, až přijde Ježíš, a velmi podrážděně bychom mu to vytkli, aniž bychom situaci nestranně posoudili.

I my v životě prožíváme bolest i delší utrpení a neznáme jeho smysl. Důvěřujme Bohu, že má vše pod kontrolou, snažme se pochopit, že utrpení má pro nás velký, pozitivní význam a pokorně je přijměme. Všimněme si a poučme se i z trpělivosti Josefa. Nedělejme v životě v různých krizových situací unáhlené závěry a nejprve se snažme podle možností zjistit potřebné souvislosti a okolnosti, a pak v klidu zhodnoťme situaci a jednejme spíše zdrženlivě, věcně a klidně.

 

Témata k povídání

-  Máme každý své místo určené pro rozhovor s Bohem? Bývá často opuštěné?

-  Snažíme se všemu, co nás v životě potká, přijít na kloub a vše okamžitě řešit?

-  Nebo umíme trpělivě nechávat své životy v Božích rukou s vědomím, že „za roh“  my nevidíme, ale Bůh ano.

-  Dokážeme věřit svým dětem tak, jako Josef a Marie věřili Ježíši?

   Panno Maria, děkujeme ti za příklad starostlivosti a trpělivosti při hledání tvého Syna, skrze tuto situaci si plně uvědomujeme, že děti nejsou naším vlastnictvím, jsou nám jen Bohem svěřovány.


Apoštolský list Rosarium Virginis Mariae (Jan Pavel II)

-  Růženec je modlitba za mír a stejně tak je a vždycky byl modlitbou rodinnou a za rodinu. Růženec býval velmi oblíbenou modlitbou křesťanských rodin a je jisté, že měl na rodinné společenství příznivý vliv. Toto cenné dědictví bychom neměli opouštět. Je třeba vrátit se k rodinné modlitbě a modlit se také za rodiny s využitím právě této formy modlitby.

-  Rodina, která se v jednotě modlí, zůstává sjednocena. Svatý růženec se v pradávné tradici jeví jako zvláště účinná modlitba sjednocující rodinu. Jednotliví členové rodiny, kteří obracejí svůj zrak k Ježíši, znovu nabývají schopnosti dívat se do očí jeden druhému, aby pak spolu rozmlouvali, projevovali si vzájemnou solidaritu, navzájem si odpouštěli a čerpali sílu ze závazku lásky obnoveného Božím Duchem.

-  Rodina, která se společně modlí růženec, zprostředkovává něco z atmosféry domu v Nazaretě: Ježíš je středem pozornosti, sdílejí se s ním radosti i bolesti, do jeho rukou jsou vkládány potřeby a plány, od něj je čerpána naděje a síla k dalšímu putování.

Don Bosko a Panna Maria

Častokrát viděli chlapci Don Boska plakat. Někdy to byly slzy lásky, jindy slzy bolesti anebo radosti a když hovořil o Panně Marii, o její dobrotě a neposkvrněné čistotě, byly to slzy svatého nadšení.

 

Modlitba na závěr

Maria, ty jsi hledala Ježíše. Ty dobře rozumíš nám, kteří ve svém životě hledáme. Kolik nabídek dává dnešní svět a my se v nich musíme zorientovat. Není to snadný úkol, a přesto toto dobrodružství patří k našemu životu. Prosíme tě, přimlouvej se za nás, abychom při svém hledání nezbloudili a s odvahou kráčeli za tvým Synem Ježíšem. Věříme, že tak, jako jsi ty našla Ježíše, i my ho budeme neustále nacházet a radovat se z jeho blízkosti.

Jednou odpoledne roku 1944 se generál Leclerc procházel sám na břehu řeky Djon, která se vlévá do řeky Kongo.  Přiblížil se k němu černoch a pozdravil ho: „Dobrý den, pane generále!“

„Dobrý den, příteli.“

Když černoch viděl generálovu srdečnost, dodal si odvahy a otázal se ho:

„Pane generále, proč jste zde venku sám, zatímco ostatní se hostí uvnitř?“

Generál mu položil ruku na rameno: „Podívej se, já mám před sebou velký úkol. Abych jej mohl splnit, potřebuji mnoho pomoci. Proto se modlím“. A otevřel ruku, v níž měl růženec.

V očích takových hrdinných vojáků růženec nebyl modlitbou dobrou jen pro staré babičky. Každého z nás čekají životní boje. Je moudré následovat příklad těchto odvážných mužů. Jak nerozumně mluvil rolnický synek, který prohlásil: „Až budu svým pánem, první, co udělám, zruším ten protivný růženec v postě.“

Kdo ví, jestli to stačil udělat.


ZPĚT NA TITUL

ZPĚT NA OBSAH