Jdi na obsah Jdi na menu

FORMAČNÍ PLÁN

 

2010

 

 

Obrazek

 

„Uctívej Pannu Marii“
Don Bosko

 

+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+-+

 K VYTIŠTĚNÍ

Úvod pro formační plán na rok 2010

Sv. otec Benedikt XVI při své návštěvě v Čechách nás na závěr mše sv. v Brně vyzval, abychom prožívali svůj křesťanský život - přes všechna trápení a bolesti - radostně.

Je možné připomenout i slova sv. apoštola Pavla: „Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkost a snáším to pro Krista.“

Jožka Kopecký některým z nás psal na velikonoční přání: „Kéž dokážeme chápat Kristovu oběť na kříži jako největší důkaz Boží lásky k nám, ale také jako výzvu ke spoluúčasti…“

Stejně tak je pravdivé i svědectví jednoho kněze: „Neznám rodinu, kde by nebylo nějaké to trápení.“

Jenže něco jiného je teorie a něco jiného pak vlastní praxe. Něco jiného je o tom číst, psát, diskutovat a něco jiného to pak prožívat na vlastní kůži.

Žít radostně je naše poslání (lidské, křesťanské, salesiánské).

Někdy je to hračka, věci se daří, nic člověka nedeprimuje, nic podstatného netrápí a tak může žít naplno radostně. Může, ale ne vždy to tak je, protože se může stát a také se dost často stává, že se i tak utápí v malichernostech, nepodstatných věcech, v přílišné  zahleděnosti na sebe sama a pak stejně žádnou radost neprožívá.

Pak ale přijdou ta skutečná, hluboká trápení, která člověka zasáhnou v plné své moci a síle a proniknou celou lidskou bytost. A člověk se cítí na dně, neví kudy kam a život ho s celou svou krásou přestává bavit. Pak také poznává, jakými malichernostmi se před tím nechával deprimovat a hořce toho zpětně lituje.

Jeden poctivý křesťan, který poté, co prošel velmi těžkým a nejistým obdobím řekl: „Myslel jsem si, že se už nikdy nezasměji.“

Nejde snad o to, že by v takových obdobích člověk ztrácel víru, přestával Bohu věřit, důvěřovat, přestával se modlit. Ale jde o to, že člověk ve své úzkosti přestává mít radost ze života. Život se pro něho stává těžkým, někdy až neúnosným břemenem. A přesto sv. František Saleský říká: „Je třeba, aby člověk zůstal v lodičce, ve které je, pro plavbu tímto životem, a aby tam zůstal ochotně a rád.“

Protože se domníváme, že se každého z nás toto nějakým způsobem dotýká, rozhodli jsme se zaměřit formační plán na prožívání radosti v utrpení. Na onu podivuhodnou dialektiku, která zvláštním, někdy až nepochopitelným způsobem funguje. Za vzor jsme si vybrali Pannu Marii v rozjímání nad radostným a slavným růžencem. A přestože se jedná o radostný a slavný růženec, tak při hlubším rozjímání vidíme, jak velkou nejistotou, strachem a bolestí byla ona radost vykoupena. Kolik strachu musela Maria prožít, než byla v nebi korunována, jakou temnotou musela projít. To co prožila, ji však objasnilo pravou povahu víry, pochopila, že člověk si musí zvyknout žít v temnotě. Maria však měla odvahu svěřit se ve víře Bohu, pro něhož není nic nemožného a řešení svých problémů přenechat jemu. Její víra byla naprostá, i když temná a bolestná.

A tak doufáme, vážení a milí salesiáni spolupracovníci, že Vám předložené rozjímání alespoň trochu pomůže v prožívání radosti při vašich strastech a trápeních.

Vaše provinciální rada

MOTTO

„Dívám se na vás všechny, bratři a sestry každého stavu… a také na mládež: „vezměte růženec s důvěrou opět do rukou“  a objevte tuto modlitbu znovu ve světle Písma, v souladu s liturgií a v kontextu každodenního života.“               Jan Pavel II (Rosarium virginis Mariae, 43)

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář