Téma 4 - Kterého jsi v chrámě obětovala
Úvod
Poznáváme, že člověk je zvláštním vlastnictvím Božím, protože si jej Bůh z lásky vyvolil. Proto se musí všechno vrátit k němu a pod jeho vládu.
Panno Maria, vyprošuj nám pokojné přijetí obtížných životních situací, jako i ty jsi přijala Simeonovo proroctví.
Maria chtěla žít jen pro Boha. Byla ochotna mu dát všechno. Proto mu obětovala i to nejdražší, co měla, Ježíše (L 2,22). Ve svém srdci řekla Ano i k jeho bolestné křížové cestě a byla ochotná jít křížovou cestu zároveň s Ježíšem.
Jednej jako Maria: obětuj svůj život Bohu! V duchu řekni Ano ke všemu, co ti Bůh chce poslat. Buď připraven jít s Ježíšem na jeho křížové cestě.
Co to znamená pro Tebe?
Bez oběti není žádné lidské společenství. Žít ve společenství znamená být zde pro druhé, a to je oběť. Každá oběť je obtížná pro nás, kteří máme náklonnost k sobectví. Kdo se však dokáže obětovat pro druhé, nalezne hluboký vnitřní pokoj. Bude podoben Ježíši a Marii.
Vlastní modlitba růžencového tajemství
Věřím v Boha…
Otče náš…
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1. který byl osmého dne obřezán. (L 2,21)
2. kterého jsi přinesla do Jeruzaléma, abys ho představila Hospodinu. (L 2,22)
3. za kterého byla dána oběť, jak je nařízeno v Zákoně. (L 2,24)
4. kterého vzal Simeon do náručí. (L 2,28)
5. který je spása připravená přede všemi národy. (L 2,30)
6. který je světlo k osvícení pohanů. (L 2,32)
7. který je znamení, jemuž se bude odpírat. (L 2,34)
8. který je určen k pádu a pozvednutí mnohých. (L 2,34)
9. o kterém mluvila prorokyně Anna ke všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma. (L 2,38)
10. s kterým jste se vrátili do Nazareta. (L 2,39)
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Sláva Otci…
K zamyšlení
Čtyřicet dní po narození Ježíše přišla Svatá rodina do jeruzalémského chrámu, aby naplnila zákon a přinesla oběť za prvorozence. Tímto aktem s předcházející obřízkou nastává Ježíšův vstup do náboženské obce. Obětování Ježíše v chrámu se změnilo v mimořádně slavnou událost, protože mnozí, zejména Anna a Simeon, věděli, že je to Dítě přislíbené. Všichni byli prodchnuti velkou radostí, ale Panna Maria nepřeslechla ani proroctví Simeona o utrpení, které ji jednou potká. Kéž nás příklad Marie povzbudí, abychom si uvědomili, že život přináší též bolestné chvíle, které je třeba pokorně přijmout. Měli bychom následovat jednání Panny Marie a Josefa v jejich poslušnosti a radosti. Oni věděli, že nepotřebují vykupovat svého Syna, neboť On bude právě zcela patřit Bohu a nejdokonaleji plnit Jeho vůli.
I s námi, s každým jednotlivě, má Bůh své plány a dává nám k tomu své dary, jako lásku k duchovním věcem, nadšení k oběti, nadání pro různé činnosti, ale i pro nesení těžkého kříže, ke kterému nám dává svou sílu. Tyto dary nás těší, ale využíváme jich pro Boží záměry nebo jsme jen sebeuspokojeni tím, že máme něco víc než ti druzí?
Dnešní lidé neradi plní své povinnosti a často uvažují, jak by se jim vyhnuli. Proto mnohdy dávají najevo svou nelibost a všelijak zdůvodňují, proč je neplní. Je dobré plnit své povinnosti vzhledem k lidem i Bohu, protože Bůh odměňuje své věrné služebníky mimořádným požehnáním a čistou radostí.
Témata k povídání
- Co považujeme za svou životní oběť?
- Jakou tvář nastavujeme světu? Radostnou nebo utrápenou?
- Dokážeme najít v našem životě situaci, kdy naše ANO Bohu bylo nejtěžší?
- Kdy jsme v našem životě pocítili Boží blízkost nejvíc?
Panno Maria, děkujeme ti za příklad obětování Ježíše v chrámu, které jsi vykonala z povinnosti a aby nebylo dáno pohoršení lidem, kteří nebyli zasvěceni do Božího plánu.
Apoštolský list Rosarium Virginis Mariae (Jan Pavel II)
- I poslední dvě radostná tajemství zachovávají radostnou náladu, avšak poukazují také na znamení nadcházejícího dramatu. Představení v chrámě vyjadřuje radost z obětování a vrcholí extází starého Simeona. Připomíná však také proroctví, že dítě bude pro Izrael „znamením, kterému se bude odporovat“ a mečem, který pronikne duší Matky (srov. L 2,34-35).
- Maria žije s očima upřenýma na Krista a každé jeho slovo je pro ni pokladem: „Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom“ (L 2,19; srov. 2,51). Vzpomínky na Ježíše, pevně vtištěné do jejího ducha, ji provázely za všech okolností, když ve své mysli znovu prožívala rozličné okamžiky svého života po Synově boku.
- Radostný a zároveň dramatický je také příběh o nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámě. Vystupuje zde ve své božské moudrosti, naslouchá a klade otázky, avšak v podstatě vystupuje jako ten, kdo sám „učí“. Tento projev evangelijní radikálnosti, který je tváří v tvář absolutním požadavkům Božího království výzvou, dokonce i pro nejdražší lidské vazby, je zjevením tajemství Syna plně oddaného záležitostem Otce. Ani Josef s Marií, naplněni úzkostí, „nepochopili, co jim tím chtěl říci“ (L 2,50).
Don Bosko a Panna Maria
Don Bosko začal s budováním oratoře 8. prosince 1841 s jedním chlapcem. Před první hodinou katechismu si klekl a pomodlil se k Panně Marii Zdrávas, aby mu pomohl zachránit tuto duši. Byla to dojímavá a plodná modlitba. Když 8. prosince 1885 v přednášce spolupracovníkům porovnával, co se událo před 44 roky, řekl, že je to všechno dílem Panny Marie Pomocnice za ten „vroucí a s dobrým úmyslem promodlený Zdrávas“.
Modlitba na závěr
Bože, tak jako ti Maria obětovala svého Syna, i já ti chci obětovat svůj život. Chci žít jen pro tebe. Toužím tě milovat z celého svého srdce. Dej mi, prosím, dar statečnosti, abych se nebál žádné malé či větší oběti, kterou vyžaduje cesta za tebou. Vždyť co může být krásnějšího než život v tvé blízkosti. Kéž ti dokáži obětovat svou vůli a milovat vůli tvoji. Ať jsem poslušný tvému hlasu a dokáži odolávat konzumnímu stylu života a dělit se s druhými. Vždyť cesta do nebe je úzká a i přes radost, kterou zakoušejí tvojí následovníci, není snadné po ní kráčet.
Ve šlépějích svědků je takřka nemožné vyjmenovat nekonečný zástup světců, kteří v modlitbě růžence nalezli skutečnou cestu ke svatosti. Stačí připomenout svatého Ludvíka Marii Grigniona z Montfortu, autora drahocenného díla o růženci, a nám v čase bližšího otce Pia, jehož jsem nedávno mohl s radostí svatořečit. Zvláštním charismatem opravdového apoštola růžence byl pak obdařen blahoslavený Bartolo Longo. Jeho cesta ke svatosti je založena na vnuknutí, jež zaslechl v hloubi svého srdce: "Kdo rozšiřuje modlitbu růžence, je spasen!" Na základě tohoto zážitku se cítil být povolán vystavět v Pompejích chrám zasvěcený Panně Marii Růžencové. Stavba vyrostla na ruinách starobylého města, které bylo v roce 79, brzy po svém prvním setkání s křesťanskou zvěstí, pohřbeno výbuchem Vesuvu, aby po mnoha staletích z popela opět povstalo a svědčilo o světle i stínech antické civilizace.
Blahoslavený Bartolo Longo celým svým dílem a zvláště prostřednictvím „patnácti sobot“ rozvinul kristologického a kontemplativního ducha růžence. Zvláštní povzbuzení a oporu ve svém snažení nalezl u Lva XIII, přezdívaného „růžencový papež“.
Jan Pavel II, apoštolský list Rosarium Virginis Maria