Téma 3: Který hlásal Boží království a vyzýval k obrácení
Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Mk 1,14-15)
Pán Ježíš přišel hlásat evangelium a pokání. Nejen evangelium, ale také pokání. Evangelium tvoří tu radostnou, potěšující stránku, pokání tu bolestnou, očišťující. Kristova přítomnost je spojena s naší proměnou srdce. Kristus se zcela vydává, ale současně vyžaduje i naše otevřené srdce.
S Kristem nemůžeme uzavřít přátelství, jestliže nepřijmeme pokání. Vidíme to na Ježíšově reakci vůči obyvatelům Nazareta. Odešel od nich a neudělal tam mnoho zázraků. Radostná zvěst prostě nefunguje tam, kde není ochota změnit život, obrátit se, činit pokání. Mezi těmito slovy existuje přímá úměra. Chceš-li se radovat z evangelia, obměkči své srdce, ztrať svou pýchu, změň své smýšlení a chování. Přijmeš-li pokání, Kristus je tu zcela pro tebe. Nepřijmeš-li, Kristus se ubírá dál i s evangeliem.
Pane Ježíši, prosíme Tě, dej, ať stále více chápeme ducha Tvého království a snažíme se postupným obrácením se uzpůsobit pro vstup do něj.
Radostná zvěst pro nás zůstává v psané formě. Písmo svaté, zvlášť Nový zákon se stává prostředkem, jak se v současnosti setkat s Kristem. A jestliže nás Kristus ohromuje jako kdysi Izraelity, pak se stejným zaujetím přistupujeme k Božímu slovu. Měla by být pro nás velká radost brát Písmo do rukou. Ne z jakési povinnosti, ale proto, že chci prožít chvíle s živým Kristem skrze Jeho slovo. V Ježíšově blízkosti tak nacházím útěchu, přijetí, naději, moudrost, povzbuzení i radu. To vše je úžasná a radostná skutečnost, která mě osvobozuje od zajetí tohoto světa i od zajetí hříchu - jsem svoboden.
Jestliže chce Pán, abychom se obrátili, a to lze jen prostřednictvím pokání, pak z toho plyne, že nemůžeme duchovně růst, aniž bychom nepřijali a nepraktikovali kajícnost. Víme, že každý z nás je jiný, že si nás Pán samostatně vede. Ptejme se tedy Pána, v čem právě teď spočívá naše obrácení, co právě teď mám odbourávat ve svém životě, abych povyrostl v lásce. Ať mi dá poznat mou duchovní cestu a mé nitro. „Jaké pokání mám, Pane, činit v bezprostředně následujících dnech?
Vlastní modlitba růžencového tajemství
Věřím v Boha…
Otče náš…
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1. který byl vyvoleným národem dlouho očekáván
2. který přichází vysvobodit lidstvo z otroctví hříchu
3. který se stává nadějí na lepší život
4. který přináší radostnou zvěst, jíž je evangelium
5. který nás osvobozuje z područí druhých i ze zajetí zlých náklonností
6. který přišel hlásat nejen evangelium, ale také i pokání
7. jehož přítomnost je spojena s naší proměnou srdce
8. který se zcela vydává, ale také současně vyžaduje naši otevřenost
9. jehož láska stravuje, ale také rozněcuje a činí šťastným
10. s jehož radostným evangeliem kéž přijmeme i svůj každodenní kříž
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.
Sláva Otci…
K zamyšlení
Ježíšovi podali knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:`Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.´ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli."(Lk 4,18)
Ježíš přichází vysvobodit svůj lid z naivních představ o Bohu, z otroctví hříchu, z chudé duchovní stravy otrávené zavádějícím učením. On dobře vidí žalostný stav izraelského národa, když je vnímá vysílené a skleslé jako ovce bez pastýře. A tak volá své ovečky, aby je občerstvil a dovedl je na svěží pastviny. Po dlouhém mlčení Boha přichází lavina Božích milostí a oslnivý nával světla pravého poznání Boha a to v Kristu Ježíši. On se stává nadějí na lepší život. On zjevuje, jak dobrosrdečně se Bůh sklání k člověku. On přináší radostnou zvěst, jíž je evangelium.
Lidé díky Kristu dostávají nový elán. Přesvědčují se, že Bůh je neopustil, ba naopak, přitiskl je k sobě jako matka své dítě. Žasnou nad Ježíšovou mocí, diví se, co dokáže, radují se ze zázračných uzdravení, sklánějí se nad jeho moudrostí (ještě nikdo nikdy tak nemluvil), hříšnici zakoušejí jeho milosrdenství a přijetí, na rozdíl od farizeů, kteří se jich štítí. Za Kristem se táhne obrovský zástup, protože zjišťují, s jakou laskavostí a dobrotou k nim přistupuje. Jednostranný obraz spravedlivého, přísného, vyžadujícího Boha dostává pravdivou podobu Boha milujícího, milosrdného. Spravedlnost tam nechybí, mnohem více však převládá touha obdarovat člověka Božím životem.
Kristova radostná naděje spočívá ne v politickém osvobození z nadvlády Římanů, jak si Židé představovali, ale ve svobodě ducha sjednoceného s Bohem. Skrze víru a přijetí Ježíše za Spasitele se stáváme svobodnými Božími dětmi, jejichž život trvá na věky. Tak nás Kristus osvobozuje z područí druhých i ze zajetí sebe samých (zlých náklonností).
Témata k povídání
- milujeme, ale chceme být i milováni, rozdáváme, ale chceme i dostávat. Umíme tuto „rovnováhu“ porušit tím, že zapomeneme na své vlastní potřeby?
- Umíme přijmout těžkosti a nepříjemnosti s tím, že nám mohou pomoci zrát a oprostit se od sebe sama?
Zkoumejme sami sebe ve světle Božím, jaké pokání má pro nás Pán nachystané a které nás k němu přivede. Kéž tedy s radostným evangeliem přijmeme i bolestné pokání.
Konkrétní pokání můžeme rozdělit do několika rovin:
- Modlitba, čas pro Boha
- Práce na své charakteru (negativní vlastnosti) – hněv, lenost, kritika…
- Přijímání životních situací
- Vztahy - odpuštění, přijetí, nesení nedostatků, nedorozumění…
- Posty, střídmost, kázeň, odříkání…
Pane, děkujeme Ti, že jsi nám svou lidskou přítomností ukázal v různých životních situacích, jak máme jednat, a tím jsi nám dal příklad k následování.
Modlitba na závěr
Milosrdný Ježíši, ty jsi odpouštěl hříšníkům, kteří k tobě přistupovali s lítostí a pokornou důvěrou. Děkujeme ti, že ve své církvi, především ve svátosti smíření, po celé dějiny až do dneška neustále pokračuješ v této milosti odpouštění hříchů. Děkujeme ti, že i nám odpouštíš, kdykoliv tě o to prosíme. Děkujeme ti za kněze, kterým jsi svěřil službu odpouštět viny. Kéž všichni lidé zakusí radost z odpuštění.
Don Bosco ti chce říci.2
- Abyste uchovali ctnost skromnosti, mějte na mysli tyto dvě věci, které jsou základní: 1. Mějte zpovědníka, který zná dobře vaše srdce a neměňte ho nikdy kvůli strachu, že by se dozvěděl o nějakém vašem pádu. Je pravdou, že není hříchem změnit zpovědníka, když se neodvažuji vyznat mu nějakou vinu, ale je to však velice nebezpečné kvůli ctnosti skromnosti, poněvadž když se k němu navrátíte a on, neznajíce dobře stav vaší duše, nebude moci vám dát nikdy vhodné rady pro tuto ctnost 2. Naslouchejte a praktikujte rady, které vám zpovědník dá. Bude to jenom slovo, ale toto dané vám ve zpovědi, je vhodné pro vaše potřeby. [VII, 84]
- Čisté svědomí, opravdový pokoj (mír) pro službu Pánu. [II, 385]
- Dobrý Bůh zvláště projevuje svou moc ve slitování a v odpuštění [9,178]