Když jsem byl v roce 2013 poprvé na Špilberku v Brně, překvapilo mě, kolik bylo Poláků vězněno v devatenáctém století.
Ti tam byli vězněni za své aktivity v demokratických spolcích a národně osvobozeneckém boji. Jeden naspal krví na zeď: „Polsko, jak sladké je za tebe trpět.“

Samotný název Špilberk je odvozen od pojmenování kopce z roku 1279 jako „sub monte Spilberch“. Němečtí kolonisté ze Švábska a Porýní tak pojmenovali i hrad. Název „Spilberch“ (pojmenování pro hradní kopec, kde se střílelo na ptáka) je zmíněn i v listině krále Václava II. z roku 1300.
 

Poté co hrad přestal být po roce 1306 sídlem Přemyslovců, začali jej později jako rezidenci užívat Lucemburkové. V dobách metternichovského absolutismu a Svaté aliance hrál však pochmurnou úlohu. Od roku 1820 se stal pouze civilní věznicí a putovali sem v okovech nejprve příslušníci italského karbonářského hnutí (1820) a pak Mladé Itálie (1833 – 1836), tj. dvou rozvětvených podzemních organizací s republikánskou svobodomyslnou ideologií.

Mezi italskými vězni získal největší ohlas jako básník a pěvec žalářního utrpení Silvio Pellico. Dostal trest smrti, potom doživotí a po 10 letech byl propuštěn. Vězněn byl od 1820 do 1830. Jeho vzpomínky „Le mie prigioni“ – „Má vězení“ byly přeloženy do mnoha evropských jazyků a dnes patří mezi povinnou literaturu. Ta kniha vykonala pro sjednocení Itálie víc než všechny boje. Jeho bratr byl jezuitou. Po návratu z vězení Silvio Pellico bydlel s Donem Boskem pod jednou střechou, když dona Boska po kněžském svěcení zaměstnávala markýza Barolo.

Poláci tedy předstihli všechny národy počtem, výší rozsudků a rovněž i organizační zdatností a vylíčením podrobností vězeňského života. Jejich vysoký počet přiměl rakouské úřady k tomu, pro ně daly na Špilberku vystavět zvláštní vězeňské cely, tzv. „haličské křídlo.“ Tím dostal Špilberk svůj dnešní stavební ráz. V 18. století vyvrcholila v Polsku tzv. zlatá svoboda šlechty, která stavěla své zájmy nad potřeby státu. Polsko se dostalo do hospodářské a politické krize. Krize polského státu využily sousední státy - Prusko, Rakousko a Rusko, kdy v letech 1772 a 1793 odtrhly velkou část jeho území. V roce 1795 nastalo třetí dělení Polska. Polský stát zmizel z politické mapy Evropy, přestal existovat. Tragickým důsledkem tohoto stavu je i polský salesián, princ, dnes už blahoslavený Augustin Czartoryski.

„Jeho jméno není určeno k zapomenutí.“
Jan Pavel II. v lednu roku 1979 prohlásil ctnosti prince Czartoryski za hrdinské a 25. dubna 2004 ho prohlásil za blahoslaveného.

              (zpracoval Janko Ihnát, SDB)

  Životopis ke stažení v PDF >>