Salesiánská rodina slaví 22 září společnou památku 95 španělských mučedníků.
Salesiáni si tak připomínají dvě skupiny obětí občanské války v letech 1936 až 1939 ve Španělsku.

Skupina z Valencie 32. mučedníků, s vedoucím José Calasanz. Tato skupina byla blahořečena 11. března 2001, papežem Janem Pavlem II.
Druhou skupinou je skupina ze Seville a Madridu, 63 lidí, blahořečená 28 října 2007 papežem Benediktem XVI. 
 

Zabití pro víru - Veliká, nelidská řež

Kdo jenom něco četl o stalinismu tak pochopí krutost španělské občanské války i utrpení církve a taky salesiánů.

Je ještě velice brzo klidně posoudit všechny krvavé události, které se staly ve Španělsku v občanské válce 1936-1939. Počet obětí překonal číslo milion a byli tam oběti všech tříd a vyznání. Vážení historikové však uznávají, že tento lidský masakr v oblastech, která se nazývala „rudou zónou“ (ovládanou anarchisty a komunisty) bylo skutečné pronásledování křesťanů a skutečná řež kněží, řeholních sester, řeholníků a angažovaných laiků. Desítky tisíc křesťanů bylo zavražděno jenom proto, že byli, křesťané. S nimi bylo zmasakrováno 283 sester, 2365 řeholních kněží a laiků, 4148 diecézních kněží a 12 biskupů. Vraždilo se ve městech i vzdálených vesnicích daleko od fronty, kde se bojovalo, často bez soudního procesu, anebo s procesem, který byl fraškou. Často se to dělo tajně. Byly tam příběhy, které připomínají stejné události hlavně ze Sovětského svazu a jiných  komunistických zemí.

Jeden svědek při procesu v Seville jeden člověk pod přísahou prohlásil: „V jediném městě Ronda, které mělo asi 38 000 obyvatel, bylo zapáleno a zničeno čtrnáct kostelů. Ve městě Malaga milicionáři spálili všechny kostely a zabili 36 kněží. To samé se stalo i ve městě Almeria, kde byl zabit také biskup. V Seville během několika dnů byly zapálené téměř všechny kostely na periferii“. 6. prosince, se objevil nad městem Guadalajara bombardér stoupenců generála Franka. Jako odpověď na tento útok milicionáři zneužili 277 uvězněných. „Vybrali obyčejné vězně a odvedli je. Ostatní zastřelili – prohlásil pod přísahou jeden ze zaměstnanců věznice“. Mezi nimi bylo i 7 salesiánů. Ondřej Nin, vedoucí v Lidové sjednocené marxistické straně 8. srpna 1936 veřejně v divadle v Barceloně prohlásil: „Ve Španělsku bylo mnoho problémů, které buržoazní republikáni neřešili, tím problémem byla i církev. My jsme to vyřešili tím, že jsme šli ke kořenu. Zničili jsme kněze, kostely, náboženské obřady“. Uprostřed této rozsáhlé tragedie, která ničila španělský národ, se odehrála také velice bolestná tragedie synů a dcer Dona Boska. V národě a církvi mučedníků bylo 95 salesiánů. Chceme si je připomenout s láskou, která však bolí. Salesiánská rodina v roce 1936 byla v Španělsku kvetoucí. Byly to tři „inspektorie“ Salesiánů a jedna „inspektorie“ Dcer Panny Marie Pomocnice. V nich Pán shromáždil jak 39 salesiánů kněží, 26 salesiánů koadjutorů, 22 salesiánských kleriků, 3 Salesiány Spolupracovníky, 3 salesiánské aspiranty, 2. Dcery Panny Marie Pomocnice.

Mučedníci z Valencie

Je na úsvitu 22. července 1936. Po tom, co byl Salesiánský dům v noci pokropen kulkami, tak teď ho obsadila milice. Právě probíhají duchovní cvičení, které káže sám inspektor Don Calasanz, jeden z prvních salesiánů ve Španělsku. Ještě osobně poznal v roce 1886 dona Boska v Sarria. Narodil se 23. listopadu v Huesca. Jeden salesián, který všechno to náhodou přežil, pod přísahou vypovídá toto:

„Milicionáři, kteří k nám vnikli ozbrojení, našli všechny salesiány shromážděné na hlavních schodech. Namířili na nás zbraně. Za nějaký okamžik po jejich příchodu jeden z nich vyčítal ostatním: „Proč jste nestříleli? Nedohodli jsme se, že každý zabije jednoho? Don Calasanz nám udělil rozhřešení“. Don Calasanz a tři spolubratří museli vylézt na nákladní auto“. Odvezli je směrem do Valencie. Během celé akce jsem si všimnul, že jeden milicionář neustále mířil puškou na Dona Calasanz o kterém věděl, že je knězem. V určitém okamžiku vyšla rána. Don Calasanz řekl: „Můj Bože“ a padl do tratoliště krve“.

Don Antonio Martin, ředitel salesiánského domu ve Valencii byl milicionáři uvězněn. „Ve čtyři hodiny ráno se otevřely dveře naši cely a zavolali mého „společníka“ Antonína Martino. „Tady jsem, jsem k službám“… pozvedl oči, sepjal ruce a pronesl tato slova: „Pane, jdeme se obětovat“. Byli zavoláni také spolubratři Don Recaredo De los Rios, don José Rimenez, Don Julian Rodriguez, koadjutor Augustin Garcia zavřený ve stejném vězení. Byli vyvedení mimo město, seřazeni kolem plotu a zastřeleni.

Don Sergio Cid „cestoval v tramvaji v Barceloně. Někteří milicionáři se na něho zaměřili a měli podezření, že je knězem. Chytli ho za rameno a vytrhli mu ruku z kapsy: mezi prsty měl růženec. Vyhodili ho z tramvaje během jízdy. Zemřel tím, že se roztříštil o sloup pouliční lampy“. (Svědectví pod přísahou).

Jenom Dcery FMA, shromážděné v Barceloně v koleji Svaté Doroty, se mohly nalodit a doplout do Itálie – vypráví Don Juan Canals - . Sestra Carmen Moreno a sestra  Amparo Carbonel nechtěly odejít, protože se musely starat o sotva operovanou spolusestru. Všechny tři byly uvězněné. Po výslechu nemocná sestra byla propuštěná a ty dvě byly zastřelené“. Salesiánská rodina ve Valencii dala Bohu celkem 33 mučedníků.

Mučedníci ze Seville

První salesiánský mučedník ze Španělska byl umučen v Seville dva dny po začátku občanské války. Don Antonín Fernandez Camacho, měl 44 let, šel sloužit mši svatou k sestrám FMA, které se staraly také o jeho matku. Když se vracel, tak byl doprovázen mladíkem, který se jmenoval Arsenio Ortiz Moreno, který pod přísahou dosvědčuje toto: „Ocitli jsme se před barikádou, která byla postavená milicionáři. Don Antonín se chtěl vrátit zpět, ale jeden milicionář ozbrojený mušketou nám nařídil, abychom šli dopředu. Když jsme byli blízko barikády, začal jiný milicionář pronásledovat Dona Antonína. Z jedné kapsy mu vytáhl hodinky na řetízku, kde byl i křížek. Násilným pohybem mu zvedl hlavu a řekl: „To je ale kněz, kterého vždycky vidím chodit kolem“. Jiný milicionář ihned vytáhl pistoli a třemi ranami ho zastřelil. Don Antonín ustoupil krok dozadu a padl na zem. Jeho tělo bylo hozeno na kouřící ostatky do kostela svatého Marka“.

Don Antonín Torrero Luque byl ředitelem salesiánské školy ve městě Ronda. 24. července byl dům obsazen a vypleněn. Napřed byli zavřeni do malé místnosti vrátnice. Potom dostali příkaz rozptýlit se. Chtěli je zlikvidovat jednoho po druhém, aniž by to vyvolalo rozruch. „Uvidíme se v ráji“, zdravili se Salesiáni. Sotva se usadili, v podvečer u jednoho přítele Dona Antonína Torrero a Dona Enrique Canut, tak se tam objevili milicionáři. Don Antonín byl nemocný ochrnutím, které postupovalo a tak nemohl držet krok s milicionáři, kteří je hnali směrem na  venkov. Cestou vícekrát upadl. Jeden svědek pod přísahou tvrdí toto. „V lokalitě Huerta del Gomez jim milicionáři svázali ruce drátem a dovedli je ke srázu, kde je zabili“.

V Pozoblanco byli umučení tři salesiánští Spolupracovníci, vypráví Juan Canals: „Prvním mučedníkem byl arcikněz Don Antonín Rodrigues Blanco, bývalý chovanec koleje v Utrra, kterému se podařilo uvést Salesiány mezi svůj lid. Zapojen do činnosti ve farnosti, byl ihned zajat pronásledovateli, doveden na hřbitov a zastřelen během toho jak se snažil obejmout kříž. Paní Terezie Cejudo Redondo, velice aktivní v katolickém sdružení byla odvedená do vězení, kde vydala krásné svědectví o víře, velikosti své duše a o odpuštění. Rozloučila se svým otcem a svojí dcerou, když nastal okamžik, kdy měla být zastřelená, povzbuzovala ostatních osmnáct.  Bartoloměji Blanco Marquez bylo právě 22 let, měl snoubenku a končil vojenskou službu. Revoluce ho zastihla na odchodu do Pozoblanco. Od otevření oratoře byl angažovaným křesťanem. Během měsíce a půl ve vězení prokázal velikou víru a skutečný apoštolát. V Jaén byl odsouzen a popraven. Zanechal dva dlouhé dopisy, které jsou uchovány. Jeden byl adresován příbuzným a druhý snoubence. Je to jeho duchovní závěť“. Salesiánská rodina v Seville dala Bohu 22. mučedníků.

Prvních 32 mučedníků salesiánské rodiny z tohoto období, v čele s Bl. Josefem Calasanzem, bylo blahořečeno Janem Pavlem II. 11. března 2001. V této skupině byly i dvě sestry FMA.

V čele druhé skupiny, v níž je celkem 22 kněží, 1 podjáhen, 18 koadjutorů, 15 kleriků, 3 aspiranti, 3 salesiáni spolupracovníci a 1 laik, který pracoval v salesiánském domě, stojí P. Jindřich Saiz Aparicio.

Procesy blahořečení

Teď je už jisté, že celkový počet Salesiánských španělských Mučedníků je 95. Pro ně existovali tři „procesy beatifikace“, ve Valencii, v Madridu a v Sevile. V roce 1995 se rozhodlo, že se skupina mučedníků rozdělí na dvě. V letech 1936 až 1938 byli zabiti tito členové Salesiánské rodiny. Co se týče místa, jejich smrti 11 jich bylo zabito ve Valencii, 21 v Barceloně.Don José Calasanz a 31. společníků bylo blahořečeno papežem Janem Pavlem II. 11. března 2001

                ( zpracoval Janko Ihnát, SDB )

Krátké žívotopisy mučedníků - ke stažení v PDF >>