Služebník Boží Ignác Stuchlý, kněz
Žil v letech: 1869 – 1953
Ignác se narodil 14. prosince 1869 ve slezské Boleslavi. Vyrůstal v rodině bohaté na křesťanské hodnoty, přestože v té době bylo velké pronásledování. Po ukončení gymnázia v Olomouci uslyšel volání Pána a odešel k Donu Boskovi do Itálie, do Turína.
Don Rua ho poslal studovat na Valsalice, spolu s polskými aspiranty. Stal se přítelem Augustina Hlonda, budoucího kardinála a polského primase. Po noviciátě studoval v Ivrei filosofii a agronomii, k čemuž získal diplom. Poté byl poslán do Gorizie, kde učil a zároveň studoval teologii. Měl velmi mnoho úkolů, které plnil s velkou láskou a zodpovědností. A tak se stalo, že se zapomnělo na jeho kněžské svěcení. Ignác čekal a poslouchal, stejně tak, jak to bude dělat po celý svůj život. 3. listopadu 1901 byl Ignác Stuchlý od kardinála Misie vysvěcen na kněze. Den předtím přijal jáhenství. Bylo mu 32 let. V neděli už seděl ve zpovědnici na poutním místě „Svatá hora“ u Goricie. Před zpovědnicí míval stále velký zástup kajícníků, protože se rychle rozneslo, že je to moudrý a svatý kněz. Tato pokorná a mlčenlivá práce ve zpovědnici v Gorici trvala 13 let. Don Stuchlý toužil jít na misie a Don Rua ho poslal v roce 1921 na jih NORD do Ljubljany. Mladá salesiánská komunita začala s nadšením budovat veliký kostel Panny Marie Pomocnice. Stavba se však zastavila, protože byla veliká bída a chyběly materiální prostředky. V roce 1910 začala balkánská válka a po ní 1. světová válka. Don Ignác byl pověřen vedením komunity, a tak začal zápas o přežití svých spolubratří. Nehotová stavba baziliky byla pokrytá plechem a čekala na lepší časy. Když skončila válka, Don Ignác šel žebrat dům od domu, od vesnice k vesnici, aby udržel při životě komunitu a aby se pokračovalo ve stavbě baziliky. Kapka ke kapce, cihla k cihle a nakonec byla bazilika dostavěna a v roce 1924 vysvěcena.
V roce 1925 na žádost představených zanechal Jugoslávii a vrátil se do Itálie. V komunitě Perosa Argentina už několik let bylo pár Čechů, kteří tam byli posláni na salesiánskou formaci, aby se tak mohlo započít dílo i v Čechách. Don Stuchlý byl pozván, aby tuto komunitu vedl. V roce 1927 byl poslán do Českolovenska, aby tam našel dům, a založil komunitu. Jako první dům vybral a koupil ve Fryštáku, který právě opouštěly řeholní sestry Neposkvrněného Početí. Ostatní Češi přijeli z Perosa Argentina do Fryštáku na svátek svatého Václava 28. září 1927. Don Ignác měl 58 let a byl velice unavený. Dokázal však přesto přijmout úřad ředitele, a to od roku 1927 do 1934. Poté se stal ředitelem komunity v Ostravě. Ignác měl 66 let a už byl „otcem“ českých salesiánů. 15. září 1935 byl Don Stuchlý jmenován prvním inspektorem nově zřízené samostatné české Salesiánské provincie. Díky jeho velkorysé službě byl velký rozkvět povolání… Pod jeho vedením vyrostlo v Československu 12 salesiánských domů s 270 salesiány, všichni Češi a Moraváci a dalších 20 salesiánů, kteří pracovali v misiích. Jeho pracovní nasazení, jednoduchá zbožnost – tolik připomínaná Donem Boskem – a láska projevovaná ke všem lidem udělala tuto zem plodnou.
1. září 1939 začala II. světová válka napadením Polska. 14. prosince tohoto roku se Don Ignác dožil 70. let. Měl smutnou předtuchu, ale mlčel, usmíval se a zval všechny do práce. V červnu 1941 napadlo Německo Sovětský svaz. Dům v Moravské Ostravě byl zabaven pro „potřeby války“ a 50 salesiánů bylo poslaných na nucené práce do Německa. V roce 1943 byl zabrán také dům ve Fryštáku. Don Ignác prožíval se svými bratry dny úzkosti. Neustále opakoval: „Přijměme všechno z Božích rukou“. Během tohoto období posiloval v bratrech skrze svou službu víru a naději. Po skončení války obnovil aspirantát, noviciát, filosofický a teologický studentát. Otevřel domy pro mladé dělníky. V roce 1947 inspektorie Dona Ignáce jich měla 5 v Čechách a 6 na Moravě. 24. února 1948 předal službu inspektora donu Antonínovi Dvořákovi. Don Stuchlý měl tehdy 79 let a konečně se mohl vzdálit do ustraní. Odešel do Fryštáku jako zpovědník, aby sloužil mladým lidem a zprostředkoval jim Boží milosrdenství. V roce 1949 se mu prudce zhoršilo už tak podlomené zdraví a 5. března 1950 dostal ve Fryštáku záchvat mozkové mrtvice. Od té doby byl upoután na lůžko. 15. března byly všechny řeholní domy i jiných řádů v celé republice obsazeny ozbrojenými jednotkami a řeholníci byli deportováni do soustřeďovacích internačních klášterů. Druhá hrozná bouře padla mlčky na dílo Dona Boska a Dona Ignáce Stuchlého. Don Stuchlý byl umístěn do domova důchodců v Lukově poblíž Fryštáku. Jako řadový chovanec nesměl ani opouštět dům. V lednu 1953 přišel druhý mrtvicový záchvat. Don Stuchlý zemřel v sobotu 17. ledna ve věku 83 let. Přes všechna pronásledování a utrpení se jeho víra nikdy neotřásla. Byl pohřben do země jako dobré zrno. Rozdával se, aby utišil hlad všech. Byl pochován na fryštáckém hřbitově.