Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

 

 

 

 

HOMILIE
U PŘÍLEŽITOSTI OSLAV
150. VÝROČÍ ZALOŽENÍ KONGREGACE 

Josef učinil, jak mu přikázal anděl Páně        Jer 23, 5-8; Ž 71; Mt 1,18-24
V Turíně 18. prosince 2009

Milí bratři, sestry, členové Salesiánské rodiny a mladí přátelé,

chtěl bych vyjádřit svou radost z toho, že mám tu milost slavit společně s vámi zde na Valdoccu v bazilice Marie Pomocnice tuto Eucharistii, v níž vyjadřujeme svou chválu a vděčnost Pánu za 150. výročí založení naší milované Kongregace, za sémě, z kterého vznikla Salesiánská rodina. Se všemi spolubratry, kteří jsou sice rozptýleni po celém světě, ale dnes duchovně sjednoceni s námi v Maminčině domě, chceme děkovat Bohu, našemu Otci, a Donu Boskovi, protože v Kongregaci jsme mohli plně, radostně, přitažlivě a plodně uskutečnit svou existenci a prohloubit svůj životní projekt.

Prožili jsme skutečný rok milosti, jubileum, během něhož jsme chtěli projít cestou duchovní obnovy prostřednictvím znovuobjevení neocenitelné hodnoty našeho zasvěcení. Jsme přesvědčeni, že Kongregace bude mít plodnou budoucnost tak, jako měla skvělou minulost, za předpokladu, že zde jsou a budou mladí lidé, kteří by nadále dávali své životy zcela Bohu, aby on s nimi mohl disponovat a používat je pro spásu mladých lidí. Na naší cestě jsme byli povoláni k věrnějšímu dodržování Stanov, Pravidel života, které odrážejí duchovní, apoštolskou a pedagogickou zkušenost našeho zakladatele a otce. Pouze tehdy, budeme-li Stanovy znát, milovat, modlit se je a uskutečňovat v životě, se můžeme den za dnem stávat Donem Boskem.

Máme úžasnou 150letou historii, kterou máme vyprávět dál, ale také krásnou historii, kterou máme teprve napsat.  K tomu, abychom to mohli udělat, není jiné cesty, než znovu začínat od mladých lidí, věřit jejich schopnosti velkodušně a odvážně se rozhodovat, stávat se průvodci na jejich cestě a společně přijímat za svůj „otcův sen“, abychom ho každý den proměňovali ve skutečnost v nejrůznějších situacích a kontextech, v nichž se nacházíme a v nichž jako jeho synové prožíváme povolání a rozvíjíme salesiánské poslání. Mladí zůstávají i nadále nejdražší částí našeho dědictví.

Don Bosco položil stejně jako velcí svatí zakladatelé základ apoštolské duchovní rodině, rodině salesiánské, s přesvědčením, že spása mládeže prostřednictvím lidského rozvoje, výchovy a evangelizace potřebuje široké hnutí lidí, kteří by pracovali ve vzájemném propojení a ve společenství sdílených plánů a projektů. Během následujících 150 let nás salesiánská historie musí vnímat jako rodinu kolem jednoho otce, animovanou jeho duchem, rodinu, která stále zřetelněji působí jako hnutí.

Dnes jsme se shromáždili v Turíně, přesněji na Valdoccu, v kolébce, kde jsme se narodili. Neseme s sebou všechny spolubratry, které reprezentuje hlavní představený a hlavní rada, abychom s vděčností, radostí a zodpovědností oslavili velkodušné, odvážné a plodné gesto, které se uskutečnilo 18. prosince 1859 onou skupinou mladých lidí z valdocké oratoře, kteří se rozhodli zůstat stále s Donem Bokem, dělit se s ním o vše, o práci, radosti i utrpení, přijímat jeho duchovní apoštolátní plán a snažit se v salesiánském poslání pokračovat a dále ho rozvíjet.

Není pochyb o tom, že oni svou roli zakladatelů zvládli znamenitě, jak to možné doložit na následném růstu Kongregace, rozkvětu Salesiánské rodiny, rozšíření díla do celého světa a na svatosti naší rodiny.

Dnes toto drahocenné dědictví přijímáme a obnovou profese se ještě jednou naplno odevzdáváme Pánu a přijímáme milost a úkol i nadále pokračovat v psaní těchto krásných a významných dějin spásy pro mládež.

Liturgické období adventu, do kterého zapadá toto slavení, a Boží slovo, které jsme slyšeli, nám nabízejí důležité prvky pro budoucnost.  Na jedné straně s velkým soucitem sdílet dramatickou situaci lidstva, které potřebuje Světlo, Radost, Pokoj, Život, Lásku, Boha. Na druhé straně přijímat Boha v našem každodenním životě, utvářet naše chování podle Krista a jeho evangelia a pokračovat ve svém životě v jeho úsilí zpřítomňovat Boží království.

Jeremiášovo proroctví postihuje jedno z nejtěžších období dějin Izraele. Nicméně je to poselství nabité nadějí. Nejdříve ohlašuje příchod moudrého krále, který vzejde z Davida jako „spravedlivý výhonek“, aby vedl své jako pravý pastýř. Posléze ohlašuje konec vyhnanství, rozptýlení a návrat Izraele, aby „mohl přebývat ve své zemi“. Bůh dá svému lidu mesiáše, spasitele, jehož jméno bude „Pán je naše spása“. Přítomnost jeho posla způsobí, že očekávání Boží spásy bude pro Izrael snesitelnější.

Je-li toto slovo i dnes světlem pro náš život a nadějí pro „chudou, opuštěnou a ohroženou mládež“, jako salesiáni poznáváme v poslu ohlášeném Jeremiášem Dona Boska, tohoto náměstka Božího, který nás vedl jako dobrý pastýř a který ujistil Boží blízkostí ty, kteří v něm mají moudrého otce a nejlepšího učitele života. Kdo dokáže přijmout Božího posla, může od nynějška počítat s Božím vysvobozením. Lidu, který zbloudil a přestal se orientovat, jako jsou naši mladí lidé, ve světě zmatku a beznaděje, jako je planeta mladých, chtěl Bůh darovat naději a spásu. Dal vzklíčit Donu Boskovi jakožto důkaz svého vlastního nasazení pro ně a jako znamení své lásky pro ně.

Ohlášený král se měl narodit jako dílo Ducha. A my salesiáni si jsme jisti a jsme na to hrdi, že to byl Duch Boží, který povolal Dona Boska (S 1). A Bůh působí právě takto: pro záchranu lidí potřebuje lidi. Toto je tajemství jeho dobroty: jen on může zachránit, ale zachraňuje jen s námi a pro nás. Připomíná nám to evangelium: Bůh si posloužil Josefem, mužem prostým a hluboké víry, aby posunul vpřed své dějiny spásy, nasměrované na Ježíše Krista. Josef se nestaví do cesty Božímu plánu, vstupuje do tajemství, aniž by ho plně chápal, důvěřuje svému stvořiteli a poslušně a s důvěrou spolupracuje. Bůh k tomu, aby uskutečnil svůj plán, svou vůli, vždycky používá lidí, kteří tuto vůli přijímají a kteří ji činí, i když je často tajemná a nepochopitelná. Josef byl jeden z těch, kteří s poslušností víry prožívali své povolání v hledání Boha, jeho vůle a kteří společně s Bohem napomáhali k uskutečnění podivuhodného plánu spásy. V synovi, který nebyl jeho a nikdy se jeho vlastně nestane, protože nebude jeho rodičem, ale otcem, Josef nabízí něco ze sebe, zříká se něčeho, co má teď ve své moci, aby dovolil Bohu, aby on řídil jeho život a uskutečňoval své dějiny spásy.

Josef je spravedlivý ne pro to, co dělá, ale proto, že se zříká toho, aby dál rozvíjel svoje vlastní osobní plány. Nenabízí Bohu to, co má, dokáže se vzdát toho, co si vysnil, své vlastní rodiny, vlastního syna. Jakmile zahlédne Boží plán ve snech, postaví na něm svůj život. Nebrání se tomuto plánu ani si ho nevykládá a nepřizpůsobuje podle svých vlastních přání. Snaží se událostem porozumět a pochopit je v míře, v jaké Slovo vnitřně přijímá, osvojuje si ho a prožívá ve svém každodenním životě. Konání Boží vůle ho nevyhání ze světa ani ho nečiní lhostejným k potřebám druhých. Existuje však jeden předpoklad pro dosažení poslušnosti vůči Bohu, a tím je zůstat v rozhovoru s ním. Aby se Josefovi podařilo pochopit, co po něm Bůh chce, musí se mu nejdříve snažit naslouchat: jen ten, kdo umí naslouchat, dokáže poznat, vůči čemu má být poslušný. Jen ten, kdo se ponoří do posvátného naslouchání, je pro Pána „použitelný“, aby Pán mohl uskutečnit své plány ve prospěch lidí – tak jako Maria a Josef, tak jako Jan Bosco a 17 mladých mužů, kteří s ním založili salesiánskou kongregaci.

Podobně jako Josef i Don Bosco poznal Boží vůli ve snu. V něm poznal, komu se má zasvětit (ohrožené mládeži), jak učinit z života poslání (přítomností mezi mladými, laskavostí) a s kým může počítat (s Ježíšovou matkou Marií).

Od nás všech Bůh očekává, že objevíme jeho sen. Zve nás, abychom prostřednictvím své poslušnosti tento sen učinili naším vlastním snem. Následování tohoto snu způsobí, že Bůh nechá vykvést v srdcích našich mladých lidí spravedlivému výhonku, jeho království spravedlnosti a pokoje s celým bohatstvím jeho lidských hodnot, aby se rozšířilo jako světlo na všechny národy. Bůh se nestane „Bohem-s-námi“, pokud my s ním nebudeme sdílet jeho sen spásy a nebudeme spolupracovat na jeho díle.

Aby naše mládež dosáhla spásy a měla ji v plnosti, potřebuje Boha a potřebuje nás. Byli jsme povolání jménem, abychom byli s ním a abychom byli posláni k mladým být pro ně znamením Boží lásky, jeho nasazení pro jejich spásu, pro jejich úspěch v tomto životě a jejich plnost na věčnosti.

Aby mohl být Bůh přítomen mezi mladými, zvláště mezi vyděděnými a vyloučenými na okraj, a aby je mohl spasit, potřebuje dnes stejně jako před 150 lety nás a naši víru, která se dokáže vzdát svých vlastních plánů a přijmout plán jeho – tak jako Josef, který „učinil, jak mu přikázal Pán“.

Obnovou profese chceme vyjádřit naši bezpodmínečnou disponibilitu Bohu, aby v nás našel stejné spolupracovníky, jako byl Don Bosco, spolupracovníky, které hledá. Přijměme za svůj sen Dona Boska, sen totožný se snem Božím. Učiňme své gesto stejně velkoryse a odvážně, jako to jednoho večera, podobného tomu našemu, učinila před 150 lety skupinka mladých lidí shromážděných kolem Dona Boska. A Bůh bude moci dál psát dějiny spásy.


Maria ať je vždy a všude naší matkou, učitelkou a průvodkyní. Amen.

don Pascual Chávez V., SDB
hlavní představený